6 Pochyby

28. května 2012 v 15:48 | Dahaka |  Reve-nskar
Jak jste si možná někteří všimnuli, elfové z Reve-naskar dostali svou vlastní rubriku. To znamená jen jedno. Plánovaná jednorázovka z nich prostě nebude, ani kdybych se rozkrájela. Nějak se mi ten příběh zamotal, tak snad mě neukamenujete. Původně měla být kapitola 18+, ale nějak se opět nepovedlo, takže nějaké sexuální scény ode mě už asi nečekejte nikdy. (má depresi)

PS: Kapitola věnována s díky Pret, která mi pomohla s dějovou linií a nakopla mě ke psaní.



"Stůj, temný elfe, náš rozhovor ještě není u konce!"
"Mýlíš se, veliteli, je u konce."
"Něco takového nemohu dopustit. Mám zodpovědnost za tyto nevinné elfy. Prožili už tolik utrpení a chtějí se jen dostat do bezpečí, když jejich domovy byly zničeny a jejich rodiny zabity. Nedovolím, aby tu zůstali, ani jako hosté, ani jako vězni či nic podobného."

Erona už tahle diskuze unavovala. Sám chápal Levanderovo rozčilení a ani jemu se to nezdálo zrovna fér, ale sám dobře věděl, že otec necouvne a toto je jediná možnost. Jen čtyři ženy, to není mnoho za ochranu, nocleh, jídlo a průchod jejich lesem. Proto také na elfa už musel zvýšit hlas.
"Asi jsi nepochopil, že tady nemáš co nedovolovat. Nemáš tu žádná práva a kdybychom chtěli, necháme zde všechny dívky již dospělého věku, to si uvědom! Tahle nesmyslná cesta do Stříbrného města je jen poslední šancí pro tvůj lid. Pokud vaše rada nebude souhlasit se smírem a obchodováním..."
Levander se překvapeně zastavil, jak se snažil dohnat Eronovy rychlé kroky hlouběji do lesa. Teď už neměl podporu svých druhů. Přesto necítil z Erona žádné ohrožení. Jen jeho slova ho děsila.

"Tak?"

Ano, proroctví sice říkalo, že prvorozený syn krále Agoratha odejde s cizincem, ale již nemluvila o důvodu jeho cesty. Eron moc dobře znal situaci svého lidu, jako princ, který měl převzít vládu, cítil odpovědnost. Jejich území lesa Reve-nskar dospělo do bodu, kdy už nebylo udržitelné pro život populace temných elfů. Les pomalu umíral. Skřeti vykáceli mnoho stromů a otrávili skoro všechny prameny pitné vody. Báli se vstoupit do temného lesa, věděli, že by je tam čekala jen smrt. Ale dříve jejich roztroušené tlupy nepředstavovaly pro Reve-nskar nebezpečí. Nové hordy spojených skřetích tlup byly však mnohem silnější. Organizovaní se nebáli ničeho a jako by vyhlásili válku celému kraji. Před Stříbrným městem, nejsladší baštou, kterou chtěli dobýt, však stál ještě poslední kousek území, které jim překáželo - Reve-nskar a poslední opravdové ohrožení v podobě temných elfů.
Proto se, spojeni jako jeden, rozhodli les zničit a temné elfy připravit o jejich útočiště. Nejspíš doufali, že bez svého lesa budou snadnou kořistí a na otevřené planině jejich síla nebude stačit na armádu skřetů.

Bylo nutné zkusit poprvé po dlouhých staletích vyjít z temnoty a bránit svůj lid. Stříbrné město bylo blízko, velmi bohaté, prosperující, a proto temní elfové pocítili potřebu uzavřít nějaký mír, aby se mohli po planině kolem řeky pohybovat volně a nebýt loveni ještě jinými elfy. Potřebovali obchodovat, s chladnou ocelí, se zbraněmi. Potřebovali zásoby jídla pro své lidi a kdyby došlo na nejhorší a prokletý les Reve-nskar opravdu padl, potřebovali i útočiště, kam se uchýlit. Nedokázali bojovat na otevřené planině, jejich síla spočívala v tom chránit své území, útočit lstivě ze zálohy stromů, hrát si s nepřítelem a zmást ho. V lese i jeden temný elf dokázal zabít mnoho skřetů. Znal prostředí, stačilo je zavést do bažin, stačilo nastražit pasti. Ale tam venku to temní elfové neznali. Stříbrné město bylo velké, mělo vysoké pevné hradby. Jako jediné by mohlo útočící hordě skřetů odolat. Eron byl však příliš hrdý na jejich les. Představa toho, že v nadcházejících týdnech je již nedokáže chránit, po těch stovkách let, pro něj nebyla snadná.

"Válka."

Levander se nechápavě zahleděl na temného elfa. Nemohl tušit o nebezpečí, které lesu i celé zemi hrozí. Elfové ze Stříbrného města sice tušili, že se skřeti houfují, ale nedokázali si ani v nejmenším představit rozsah nebezpečí. Ani po napadení vesnice Javorových listů nebral Levander skřetí hordu za tolik nebezpečnou. Ano, Stříbrné město nemohlo nic ohrozit. Skřeti si proti tak opevněnému městu netroufnou jít, jsou to zbabělí tvorové, roztroušení po celé zemi, ne válečníci. Nevěděl ani, co hrozí prokletému lesu.
"Chcete s námi vést válku?"
"Jsme váš poslední ochranný val. Poslední hráz, co drží skřetí armádu od vašeho údolí Stříbrného města. Vědma nemohla tušit, že se tato událost stane, přesto předpověděla můj odchod do Stříbrného města a spojení našich ras. Pokud toto má být důvodem... musíme být schopni obstát v této zkoušce a bránit svůj lid."
Velitel stráží Stříbrného města byl překvapen. Armáda skřetů, už to spojení samo o sobě znělo dost bláznivě. Nedokázal si to ani představit, protože co si pamatoval, skřeti nikdy nic podobného neudělali. Ale po tom, co slyšel a viděl si byl vědom, že něco ty proradné tvory žene dopředu.

"Odcházíš se mnou žádat o pomoc ty, jenž vás stovky let pronásledovali a zabíjeli. Ty, kteří vás prohlásili za strašidla v dětských pohádkách a rozhodli se vás vymazat ze svých dějin."

Konečně Levander pochopil, proč Eron není nadšen ze svého odchodu. Nebylo to jen proto, že by se mu nechtělo z domova. Nevěřil elfům, jeho les byl v ohrožení a on místo boje musel jít a prosit, musel se ponížit před těmi, které nesnášel. Odcházel nuceně a na jeho bedrech ležela velká zodpovědnost vyjednávat za svůj lid.

Proto se Levander nedokázal již držet zpátky. Musel se temného elfa aspoň na mžik dotknout. Pohladit jeho utrápenou tvář, která se snažila budit dojem síly a arogance.
"Jsem při tobě... pomohu ti. Pokud skřeti tvoří armádu... je to obrovské nebezpečí pro celý kraj a..."
Eron však svou tvář prudce odvrátil. Jeho srdce se zase podivně rozbušilo. Stále si pamatoval tu včerejší noc. Jako by ho stále cítil... Nechtěl, aby ho jeho slabé tělo v tomto zradilo. Nemohl si dovolit teď myslet na takové věci. Přesto však ten proradný elf byl tak blízko a Erona to nebetyčně rozčilovalo, protože cítil, že ztrácí kontrolu sám nad sebou při každém elfově doteku. A to se mu ani trochu nelíbilo.

"Měl bych zůstat v lese a bránit ho až do konce svých dní. Skřeti vás stejně zničí, stejně vyplení to vaše krásné město. A už nebude nikdo, kdo by věřil legendám. Ale ty mým slovům nevěříš... tvé "pokud" mě uráží."
"Erone..."
"Najez se našeho jídla dnes naposled. Využívej naší pohostinnosti a nestrachuj se. Zítra ráno vás vyvedu z lesa do vašeho města. Víc už tě zajímat nemusí, veliteli."
Eronovo tělo zmizelo ve změti vysoké, ostré trávy, kam už ho Levander nemohl následovat, aniž by byl znovu pořezán. Mohl jen hledět do černé tmy, která se ani nepohnula, byť to ráno se rozvál silný vítr.

Celý den se Eron skupince elfů ze Stříbrného města vyhýbal. Levandera to přivádělo k šílenství a jeho druhové tušili, že se něco děje, něco, co jim Levander odmítá sdělit. Ale Velitel stráží si potřeboval mnoho věcí promyslet. Nedával ani pozor při společném obědě, který se tentokrát konal pod širým nebem. Levanderova skupinka se snažila nenápadně zjišťovat od různých temných elfů všechny možné informace o lese. Ale jen málokdo byl vstřícný k rozhovoru. Všichni se sice chovali k hostům mile a přátelsky, ale nikdo si nedovolil příliš mluvit. Když konečně Seles zůstal osamocen a vydobyl si alespoň chvíli soukromí s bratrem, kterého se jim příliš nedostávalo (temní elfové je sledovali na každém kroku), okamžitě se na něj vrhl s mnoha otázkami.
"To dovolíš, aby ty... ty tmavé kůže, tady zadržovaly naše ženy? Vždyť to... jak to vysvětlíme ve městě? Promiňte, rado, čtyři dívky jsme jim nechali na rozmnožování? Musíš toho prince přesvědčit, aby apeloval na krále."
Levander však byl za celý den už poměrně popuzen událostmi, a proto ani bratra nešetřil ostrými slovy.
"Jestli dovolím? Jsme tu hosté... nebo spíš nucení hosté. Já nemohu nic dělat. Snažil jsem se Erona přesvědčit, mluvit s ním... ale bez výsledku."
"To přeci nejde, bratře..."
"Mlč už, Selesi. Máme teď horší problémy. Pokud jsou Eronova slova pravdivá... radu města bude zajímat mnohem více jiná věc. Naše ženy tu prozatím zůstanou, ale věřím, že s Eronem ještě nějakým způsobem vyjednáme jejich návrat."
"Jo tak způsobem? Že by přes lože? Jaké to vůbec bylo se strašidlem?"
Selas měl ostrý jazyk. A většinu času i dřív mluvil a jednal, než myslel. Ale toho dne se mu jeho slova vymstila. Levander nebyl dobře naladěn, takže upřel na bratra jen zhnusený pohled. Nečekal od něj nějakou podporu, ale tohle byla věc, do které se nemusel navážet. Proto jeho ruka samovolně vystřelila a Selase uhodil do tváře. Bylo to poprvé co vztáhl ruku na svého bratra. I když choutky k tomu měl mnohokrát, stále bral v potaz Selasovu mladost a nezkušenost. Jeho nedospělé chování však už muselo skončit. Nadchází pro ně těžké časy.


I při večeři, kdy znovu plápolaly ohně, se Levander snažil zahlédnout mladého prince. Slyšel však, že se připravuje na svůj odchod v soukromí své chýše. Veliteli stráží dalo hodně práce zbavit se svého pronásledovatele z řad stráže a vyhledat Eronovu chýši. Věděl, že riskuje, když se chce s princem opět setkat soukromě, ale toužil ho vidět, probrat s ním tolik věcí... toužil po mnohém.
Dokonce Erona i zastihl v jeho chýši. Ten byl překvapen tak nenadálou návštěvou, proto v prvních chvílích Levandera ani nepozval dovnitř, jako minulou noc.
"Tvé orodování za vaše ženy je zbytečné, veliteli. Můžeš se vrátit ke svým druhům."
"Nepřišel jsem orodovat... přišel jsem za tebou."
"I to je marné."
Levander se však nenechal odbýt něčím takovým. Do chýše se Eronovi doslovně vnutil, i přes jeho odpor a snahu mu zabouchnout proutěné dveře před nosem.

"Host, který přichází nepozván, není hostem, ale nepřítelem."
"Pohostinnost opravdu nebude tvou silnou stránkou, princi. Host, který se nechá odradit kyselým výrazem hostitele, není pravý host, ale zbabělec."
"Dost slovních hříček, řekni, co chceš a běž si po svých."
"Včerejší noc..."
"Jen vzrušení vyvolané bojem, nic víc."
Princ Eron nenechal svého hosta ani domluvit. Bylo jasné, že si tu noc připomínat nechce, jinak by jeho hrdost utrpěla citlivé rány. Levandera to ale rozesmálo. Temný elf mu totiž připomínal malé dítě, které sveřepě tvrdí, že bonbon neukradl,o i když ho má v puse. A když už ho někdo obviní, je schopno tvrdit, že byl hnusný a vůbec mu nechutnal.

"To, že lžeš mě, mi nevadí, ale lžeš i sám sobě, Erone a to není dobré. Musím tě snad znovu porazit v souboji, abys mě respektoval? Ta včerejší noc bylo vzplanutí vášně mezi námi dvěma a pokud to chceš popírat, zeptej se svého srdce, které se vždy tak rychle rozbuší, kdokoliv se tě dotknu. To, jak uhýbáš pohledem, kdykoliv se ti zahledím do očí. Pořád máš tendenci se se mnou hádat, jako kdybys mě provokoval. A stále tvrdíš, že mi nevěříš. Já chci, abys mi důvěřoval, čeká nás těžká cesta. A potřebuju mít jistotu, že se mé city nemýlí."
"Tvé city nesdílím. Byla to jen touha mého těla, kterou jsi sám dobrovolně ukojil. Nic více k tobě necítím a nikdy jsem necítil. Teď odejdi z mé chýše, než tě nechám vyvést."


Levander se na Erona ještě naposled zahleděl. Tak chladný, tak odměřený. Bylo to divné. Ale chápal, že temný elf asi svým citům rozumět nedokáže. Proto raději jeho chýši opustil s těžkou hlavou. Jestli věřil jeho slovům? Sám musel pochybovat, zda se opravdu nezmýlil.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 28. května 2012 v 18:49 | Reagovat

Chudák princ ma v tom zmatek a Levander je z toho smutnej. ;-)  :-(

2 Lachim Lachim | 28. května 2012 v 20:00 | Reagovat

Krásný díl.

3 Annie Annie | 28. května 2012 v 20:25 | Reagovat

Jsem ráda že Reve-nskar bude mít ještě další kapitoly protože by byla škoda z tak dobrého nápadu udělat jenom jednorázovku. Dobrá kapitola :-)

4 Ariwa Ariwa | 28. května 2012 v 21:46 | Reagovat

Hehe.. není jednorázovka? Jupí jé. Bod pro mě. Jsi prostě zlatá :)

5 Pret Pret | 29. května 2012 v 10:31 | Reagovat

Dobře jsem tě nakopla... budu muset častěji :-D

6 alla alla | E-mail | 29. května 2012 v 15:21 | Reagovat

Krásný díleček :-) A jsem ráda, že to bude mít více dílků :-D

7 Dahaka Dahaka | 29. května 2012 v 15:56 | Reagovat

[5]: Kopej klidně více, já to snad přežiju.

8 Widlicka Widlicka | 29. května 2012 v 17:04 | Reagovat

Levandrova situace je nezáviděníhodná. Má ho rád, doslova ho to za ním táhne, ale on se chová jako mezek, moc krásné přirovnání k dítěti a ukradenému lízátku, ;-) hodně trefné. :-D
Myslím, že ty ženy by tam měl nechat jako důkaz vstřícnosti z jejich strany, nebo jako rukojmí, páku na Radu.
Moc se těším na pokračování :-P

9 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 29. května 2012 v 20:01 | Reagovat

Grrr, proč je Eron takovej??? Už chc další dílek a vysvětlení toho všeho ^^

10 Mononoke Mononoke | 29. května 2012 v 20:53 | Reagovat

Eron sa musí venovať svojmu ľudu i za cenu straty súkromného života, len keby nebol taký podráždený z toho všetkého stresu. Levander mu hádam ukáže cestu, keď už mu ukázal štart :-D.

11 Terry Terry | 10. června 2012 v 23:10 | Reagovat

Fajné to je... už aby byl další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama