Pauza

17. května 2010 v 20:35 | Dahaka |  Něco o mně
Bohužel to není aprílový či jiný žert, události mě k tomu dohnaly a je mi to velmi líto.
Já vím, že vás jen zajímají povídky...ale nejsem stroj na psaní jak si někteří mylně myslí a rozhodně neumím psát na povel...tak doufám, že si to ti lidé uvědomí, jmenovat je nebudu.
Popravdě? Jsem znechucená a unavená, mám depresi...a někdo mě hodně blízký mě stále sráží hlouběji a hlouběji...už prostě nemůžu. Mít někoho rád je mnohem těžší úkol než někoho nenávidět, i když hranice mezi láskou a nenávistí je hodně tenká. Asi už jsem psychicky vyčerpaná. Poslední kapitoly povídek nestály za nic, i když vy můžete tvrdit opak, já vím kde je pravda. Nikdy jsem nechtěla dojít do fáze, kdy bych psala nuceně, jen proto, že je to asi mou povinností nebo proto, že to někdo chce, aby vy lidičkové co sem chodíte a rádi mé povídky čtete jste měli pokračování. Vždy mě těšilo překvapit vás dalším osudem svých hrdinů, dalším jejich dobrodružstvím. A tak by to mělo být. Ne se jen znechuceně dívat na prázdný list ve wordu a říkat si..."Musíš"!
Možná za to může ubrečené počasí, má nekončící deprese ve které už mě netěší nic nebo milion dalších věci...kdo ví, mě už je to jedno. Mám chuť s tím dokonale seknout a vystrčit na vás svou tlustou nahou řiť.
Ale asi to neudělám. Prostě jen si vezmu pauzu na pár dní. Na pár dní se tu žádná povídka neobjeví. Nemusíte mě hledat, ptát se kdy bude další pokračování (kdo se zeptá bude popraven). Komu se to nelíbí ať mi něco políbí....prostě si chci odpočinout a zkusit zase tvořit z lásky k příběhům. Takže dělejte že jsem mrtvá, ona to taková změna zase nebude. Zkusím si zase něco nasyslit dopředu, zkusím se zamyslet nad dalším pokračováním obou povídek, jelikož nápady mi došly.
Kdo bude tak neinteligentní a bude mi do komentářů psát věci typu "piš dál a je to škoda" atd...toho asi protáhnu pod lodním kýlem a umlátím yaoi pádlem...takže si to prosím odpusťte a radši tenhle článek nekomentujte vůbec, než by jste měli psát politování hodné komentáře v domnění že mě potěší...ne nepotěší.
To bylo asi tak vše co jsem k tomu chtěla říct, vlastně jsem k tomu nechtěla říkat nic...ale tak kdyby vám bylo náhodou divné proč nepřibývají kapitoly tak aspoň malý oznam, jenž se zvrhnul no...radši nebudu říkat v co.
Svým přátelům a věrným čtenářům vzkazuju...ne nebojte, já nekončím, neházím ručník do ringu, pokračování příběhů se brzo dočkáte.
A té osobě vzkazuju...bolí mě z tebe srdce když mi děláš to co děláš, proč si to jen nedokážeš uvědomit?
Samota
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leesil Leesil | E-mail | 17. května 2010 v 21:10 | Reagovat

Já Tě chápu. Hlavně si nenech otravovat život!

2 Teressa Teressa | 17. května 2010 v 21:27 | Reagovat

aj tak sa ti divim ze si to s nami takymto tempom vydrzala tak dlho...ako si sama povedala-nie si stroj takze si poriadne oddychni=) naber vela sil a pevnych nervov aby si nas potom opät mohla niecim potesit a aj seba=) a nakoniec budem presalen trochu sobecka-dufam ze sa das do poriadku coskoro pretoze pises naozaj perfektne a tvoje poviedky su jednoducho vybornym prostriedkom na to aby clovek aspon na chvilu utiekol realite=) vela stastia=) :-)  :-)  :-)

3 Haku Haku | 17. května 2010 v 21:37 | Reagovat

Na to aby sme dokazali pochopit ako sa citis Ta dost nepozname,ale to neznamena,ze si pre nas len *ta osoba*co pise krasne pribehy.Odpocin si,to potrebuje kazdy.

4 Lucik Lucik | 18. května 2010 v 0:51 | Reagovat

Ode me tu zatim zadny koment nemas, precetla sem par kapitolek a libi se mi jak pises, a naprosto chapu ze kdyz cloveku neni do smichu neni mu ani do psani. Chce to oddech, zhluboka se nadechnout a vsechny co te stvou poslat do haje (napsala bych jinam :D ale nechci byt sprosta :D ) ;)

5 Avi Avi | 18. května 2010 v 9:32 | Reagovat

I když tvé povídky miluji a stala jsem se na nich závislá chápu že potřebuješ pauzu. Nabrat novou chuť do psaní a utřídit si myšlenky. Přeji ti v tomto úkolu hodně štěstí.

6 Nade Nade | 18. května 2010 v 12:52 | Reagovat

A mě bolí srdce, když to čtu. Zrovna se potýkám s krizí ve vztahu, která zřejmě bude mít ten jediný možný výsledek a přetrvávajícím depresím rozumím. Člověk potřebuje podporu, pohladit, utěšit. A když to nepřichází od toho, od koho to nejvíc čekáš, stojí to za hovno.
Přesto věřím, že bude líp. S ním nebo bez něho. Věřím si, že jsem na to dost silná, a tobě to přeju taky. :-)

7 Akkarra Akkarra | 18. května 2010 v 13:25 | Reagovat

Drž se a nevzdávej, Dahako.

8 Hikari Yukiro Hikari Yukiro | 18. května 2010 v 15:18 | Reagovat

*přemýšlí co ti sem napsat abys jí neutrhla hlavu*
No tak snad:Za ty úžasné povídky co od tebe hltám si pauzu zasloužíš!!!Tak se drž... :-)

9 Darcia Pletoria Darcia Pletoria | Web | 20. května 2010 v 20:08 | Reagovat

Dahak, jen si opočiň. Jestli si to kěndo zaslouží, tak jedině ty. ;)
Strašně si tě vážím. Drž se. ;) Víš, že ve mě máš oporu, i když jsem daleko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama