Kapitola dvacátá osmá - Zářivý diamant

31. května 2010 v 13:31 | Dahaka |  Černý obsidián
A dnes si už konečně představíme našeho andílka. S ním jsem měla strašné problémy. Tak jako všichni měl mít obrazový materiál, ale nějak jsem nemohla najít vhodný obrázek. Ale nakonec mi vypomohla Pret a jeden mi zapůjčila. Doufám že se vám Sabrael bude líbit.




Tommy a Arien se vrátili zpět do domu a i když chlapce Nineva zahřála, přesto celé zdobení stromku prokýchal. Démonovy všetečné otázky co se stalo na jezeře odbýval tím, že pod nimi prasknul led... Démon i jeho majitel zmizeli... Ninevu taky vysvětlil tím, že byla zvědavá... Ale neuvěřila tomu ani Manami, která rozhovor sledovala, ani Diandr, který se tvářil neutrálně jako vždy.
Démon nebyl spokojen s vysvětlením... ale jeho pozornost zaujalo něco za oknem. Tommy myslel, že se dívá jak sněží, ale Arien hleděl spíše nepřítomně skrz okno.
Ale démon obsidiánu velmi dobře cítil... neuměl to popsat, ale ten pocit znal. A vůbec ho to netěšilo. Ostatní démoni si ničeho povšimnout nemohli... On byl totiž jiný, jeho vyvolání bylo násilné. Ale i přesto Arien mlčel, nedokázal s určitostí popsat ten pocit nebezpečí.
Vánoční stromek se za pomocí Diandra a jeho elektřiny konečně rozsvítil a jak Manami tak Tommy na něj zůstali se zalíbením koukat. Byla to krása. Chlapec konečně pocítil Vánoce a už nebylo možné se jim vyhýbat. Ale bylo to hezký pocit, hřejivý. Vzpomínal si, jak ho zdobil s dědečkem.
Dědečku, jestli se díváš z nebe? Určitě by se ti ten strom líbil. Pak se Tommy zahleděl na všechny kolem... no dobře, do rodiny to mělo daleko, ale přece... nebyl sám. A to bylo víc, než čekal.
"Už tam chybí jen dárky. Nebudou to tak špatné Vánoce... uvidíš."
Manami měla pravdu, přeci jen měl přátele, může je pozvat na štědrovečerní večeři, určitě to bude zábava.
Tommy si vůbec neuvědomoval tu skutečnost. Co se mu jako jedinému po dlouhých stoletích povedlo. Ale Nineva to věděla dobře, když se vracela ke svému pánovi. Ten chlapec... spojil všechny pány démonů. Smaragd, ametyst... i ona jako Věčný jantar, teď i Safír... jak jen to dělá? Kdo ví, možná něco v něm. Fia měla pravdu. Ten co nese obsidián spojí všechny démony v boji... v boji proti největšímu zlu. Ale bude to boj proti Černému obsidiánu nebo spíše proti Zářivému diamantu?


Opatství Cambird

Mnichové a agenti Stříbrného kříže ještě dohašovali malé lokální požáry, které se ve sklepení vytvořily při výbuchu. Nikdo si zatím netroufal vkročit do zakázané zóny. Ale opat už sestupoval dolů.
Opat Marcos byl přísný a vážný člověk. Celý svůj život zasvětil jedinému poslání, které mu přenechal předchozí opat, jehož obdivoval. Zdědil poselství... přivést na svět znovu anděla... vyvolat diamant uměle. Nemohl se spoléhat na spojení duší... musel anděla z toho kamene vyvolat násilně a nabídnout mu něco víc... A teď, teprve po čtyřiceti pěti letech se mu to s pomocí moderní technologie přeci jen podařilo. Nadešel čas jeho návratu. Ten, jenž stál po boku samotného boha, ale byl zatracen a odehnán pro své smýšlení... padlý anděl... archanděl Sabrael.
Říkalo se mu Zářivý diamant. Ale byl to spíše paradox. I jako padlý anděl měl obrovskou moc. Už jednou se s obsidiánem utkal... už jednou ho porazil a uzavřel do kamene, svázal ho pečetěmi. Tentokrát je jeho účel opačný.
Opat Marcos vešel pomalu do laboratoře. Viděl ho klečet na zemi. Byl ještě hodně slabý. Jeho černá křídla, která zabírala většinu malé místnosti, se nervózně chvěla.
Opat věděl, že musí být opatrný. Přítomnost vyvolaného anděla byla velmi nestabilní a nebezpečná.
"Ty, jenž si povstal z kamene, slyš má slova. Ty, jenž jsi prošel nebem i peklem... zahleď se na mě. Ty, jenž jsi bránil dobro a ničil zlo..."
Ale opat byl přerušen. Anděl totiž pozvedl hlavu a přímo se na něj zahleděl. Byl zmatený, necítil spojení duše... nemohl tu zůstat, nebylo to správné...
Pak se rozezněl jeho ochraptělý hlas.
"Proč jsem... byl vyvolán?"
"Tvůj čas nadešel, Sabraeli... Slyš! Chaos a temnota znovu ohrožuje náš svět, musíš nás ochránit, musíš zničit ten černý kámen jednou provždy!"
"Zničit?"
"Správně... musíš ochránit náš svět!"

Anděl se snažil trochu posbírat, vypadal velmi mladě... nestárnul už tisíce let, jen pramínky bílých vlasů prozrazovaly dřívější barvu svého majitele.
Nerozuměl tomu, proč tak podivné vyvolání, asi už to musí být vážné.
"Dám ti kolik duší budeš chtít...vem si je všechny".
Anděl se na něj překvapeně zahleděl, cítil v tomto opatství spousty duší, ale to přeci nemůže.
Opat se rozhodl už dávno, kdyby se jim přeci jen povedlo Sabraela z diamantu vyvolat, obětuje mu klidně celý Stříbrný kříž... všechny.
Ale také věděl, že nemají moc času. Dvacet čtyři hodin, to byla přesně doba, po kterou mohl Sabrael zůstat vyvolán bez spojení duše či těla. Ano, Zářivý diamant byl opravdu jiný.
Všech pět démonů, Rubín, Smaragd, Jantar, Ametyst, Safír byly do kamene chyceni a spoutání násilím, nehledě na jejich vůli. Poté i Obsidián, jenž byl vyvolán tajně a proti všem pravidlům. Tak mocný démon nikdy neměl být uvězněn v kameni. Díky tomuto uvěznění byly tak démoni nuceni poslouchat své pány, kteří je po staletí vyvolávali a nabízeli jim své duše i těla. Ale diamant neukrýval démona... ne. Sabrael byl archanděl, jež kráčel po boku samotného boha... byl však zatracen a svržen z nebe. Byl andělem, ale nemohl se vrátit do nebe, tak jako nemohl žít mezi démony v podsvětí. Nedokázal žít ani mezi lidmi, padlý anděl nepatřil nikam.
Proto dobrovolně vstoupil do kamene, a proto bylo možné ho přivolat bez spojení duše... jeho plná síla mu zůstávala pouze 24 hodin. Pak musel s někým uzavřít spojení, či se vrátit do kamene.
Opat tudíž věděl, že mají celý den a noc na to zlikvidovat poslední pečeť na obsidiánu... právě ty pečetě, které Sabrael stvořil, měl nyní zničit... ale to mu samozřejmě opat neřekl. Napovídal mu spoustu věcí, které nebyly pravdou, či se od pravdy velmi odkláněly.
"Obsidián je nebezpečný, ohrožuje náš svět, šíří paniku a temnotu... ani pečetě ho nedrží tak, jak mají... musí ho zničit, musí chránit lidi tak, jako to dělal po staletí."
A Sabrael uvěřil... ano, uvěřil této skutečnosti. I když tomu nerozuměl, proč pečetě neslouží, nemohl tušit, že popraskaly. Zabít tak silného démona bude nesmírně těžké... zničit ten kámen ještě těžší, ale on jako jediný to mohl dokázat, stále disponoval andělskou silou.
Netušil, že byl zmanipulován a vehnán do záhuby. Netušil, že uvěřil jen lžím fanatického blázna, toužícího stát se novým bohem. Netušil, že byl podveden a donucen zničit to, co měl ochraňovat.


Dům Crosových

Chlapec sledoval z okna siluetu procházející se ve sněhu po zahradě. Dnes se choval opravdu zvláštně. Byl nepozorný a jako kdyby o něčem přemýšlel... tedy to tak vypadalo. Tommy stále váhal, jestli se mu svěřit s tím, co mu napovídala ta démonka safíru a taky ten člověk ze Stříbrného kříže. Popřel by to Arien?
Tommy se zahleděl na svůj kámen, tak nějak se v něm naučil vidět krásu. Už jen poslední zlatý had ho obtáčel v podobě pečeti. Co bude, jestli praskne? Má věřit těm předpovědím o zkáze lidstva a chaosu? Nejsou v žádném fantasy filmu. Dokázal by mu Arien ublížit? Co bude, jestli je napadne ten anděl z diamantu... musí se přece bránit!
"Nenech svého démona bojovat." To tvrdí všichni stejně. Ale jak to má udělat?
Jen samé otázky a pochybnosti. Chlapec se rozhodl vyběhnout ven do zahrady. Rozhodl se pro pravdu.
"Musíme si promluvit."
Démon se na něj překvapeně zahleděl, ale kývl. Věděl, že mu Tommy něco tají. A tak mu chlapec vyprávěl o tom, co se stalo před několika dny, o tom kněžím co ho pozval do kavárny a říkal mu divné věci. A nakonec Arienovi řekl i o tom, co se stalo na jezeře. Démon jen pevně svíral pěst a když se na chlapce otočil v prudkém momentu, Tommy rychle couvl, protože to vypadalo, že ho démon uhodí. Ale nebylo tomu tak.
"Co... co se stane, až ta pečeť praskne?"
Doufal, že získá odpověď. Ale přišlo jen mlčení.

Démon už to začínal pomalu chápat. Cítil se čím dál silnější, ale uvědomoval si, že se i přestává ovládat. Jak dlouho ho vlastně ty pečetě svazovaly? Tolik staletí, už ani nevěděl, jaká je jeho pravá moc. Proč? Proč za celou tu dobu nepraskla ani jediná a za posledních pár měsíců rovnou dvě? Nedávalo mu to smysl.
Možná že chtěl... poprvé někoho opravdu chránit, toho malého chlapce, který ho tak neopatrně vyvolal. Možná že poprvé ve svém dlouhém životě měl za co bojovat... a proto se pečetě lámaly jedna za druhou. Až i ta poslední povolí... bude ještě sám sebou? Bude se ještě schopný ovládat? Ani Arien neznal odpovědi, proto na Tommyho jen pohlédl.


Hotel Edwin, centrum města

"Nesmíme čekat... budeme jednat. Zničíme to opatství a ten jejich barbarský výzkum co říkáš, princezno? Stříbrný kříž již zašel příliš daleko."

Fia se jen na svého pána pousmála a pověsila se mu kolem krku.
"Ano...ale sami to nedokážeme... mám nápad."
To, že Fia má nápad, nikdy nevěstilo nic dobrého, a proto se Alan rozesmál. Použijí pomoc Věčného Jantaru.

Znovu tedy Klidný oceán kontaktoval svou sestru. Nemohou toho chlapce nechat bojovat samotného. Zničí opatství... a povolají toho anděla... on jim pomůže vrátit na obsidián pečetě.
A Nineva znovu své sestře pomoc přislíbila. I když to znamenalo mnohé. Jako kronikáři měli zakázáno plést se do událostí. Ale teď byla situace kritická, neměli na výběr. I doktor Hansen souhlasil. Viděl už tolik zmařených životů, které mohli zachránit už dříve... ale neučinili tak z důvodu dodržení starých zákonů. Ale Tommy nesměl zemřít... nesměli přijít o tuto naději. Proto souhlasil.
Alan se vydal se svou démonkou najmout si detektiva... našli Veru velmi snadno. Její detektivní kancelář byla sice teprve začínající, ale pobyt démona rozpoznatelný.
I když byla Vera touto návštěvou velmi překvapena, ona sama netušila, co se kolem Tommyho děje, možná kdyby ho více hlídala. Když však viděla, jak se kolem Serise obtočila vodní stěna, dostala celkem strach. Nakonec se vše vysvětlilo. Vera vyslechla vše, co ji přišel Klidný oceán sdělit a jelikož neměla ráda příkoří páchané na slabých a organizace tohoto typu, souhlasila, že také pomůže. Pokud to bylo pro Tommyho. Věděla sama o nebezpečí, které to znamená.
"Jsme ve válce, ne?"

Nejtěžší pak bylo spojit se s tou dívkou, která žila s Tommym. Chlapec se nesměl nic dozvědět, jistě by nesouhlasil s tímto prvním napadením nepřítele. Ale Fia byla důkladná, potřebovala každého démona, který byl k dispozici. Věděla, že pokud dojde k boji... či by byl Zářivý diamant vyvolán, nebudou mít samostatně proti němu žádnou šanci.
Jako vodní víla se zjevila Manami toho večera ve vaně při koupeli. I když dívku asi vyděsila.
"Slyš má slova... Tommy je v nebezpečí, musíme mu pomoci. Přidej se k nám." Manami se však tohle příliš nelíbilo.
"Poskytl ti domov a nový život... copak ho chceš vidět trpět? Potřebujeme sílu Divokého ametystu, musíme Stříbrný kříž zastavit dřív než bude pozdě a ublíží Tommymu."
Manami si sama slíbila že už nechce bojovat. V boji přišla o svou sestru... nechtěla také tak skončit. Ale ta démonka safíru měla pravdu. Nemusí ubližovat... stačí jen jít a vzít si diamant... nepatří jim, zneužívají ho, to není správné.

Zahleděla se tedy na svého démona, který klečel u její vany.
"Já to nedokážu... já neumím bojovat."
Ale Diandr ji pohledem uklidnil. On uměl bojovat... dokázal ohrožovat i tak mocný kámen jako obsidián, i když jeho síla po smrti Miny byla jen poloviční... i když mu ostatní démoni byly ukradení, nikdy se o ně nezajímal, tentokrát bylo třeba zasáhnout. Smysl pro povinnost převládl a Manami tedy kývla, že i ona pomůže.


Všichni spojenci si dali druhého dne sraz právě u toho zamrzlého jezera. Spojení čtyř démonů... až nečekaná síla. Ani jeden však netušil, že jejich pomoc přichází již pozdě. Zářivý diamant byl vyvolán..




A tady je...Zářivý diamant a archanděl Sabrael

Diamant
Sabrael
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Teressa Teressa | 31. května 2010 v 15:30 | Reagovat

uzasny diel=) chiiii toho anjela mam uz asi pol roka ako tapetu=) uz aby tu bol piatok=) :-)  :-)  :-)

2 Leesil Leesil | 31. května 2010 v 15:31 | Reagovat

Držím jim palce, snad nikdo nepřijde o život :-|

3 Aylen Aylen | 31. května 2010 v 15:44 | Reagovat

Zajímavý, těšim se na další kapitolu :)

4 Lachim Lachim | 31. května 2010 v 16:30 | Reagovat

Nádherná kapitola. Už aby tu byla další.

5 Minde Minde | Web | 31. května 2010 v 16:34 | Reagovat

joo, tak to sem zvědavá, jak tohle dopadne :-D. Snad se Arien ovládne... moc se těším na pokračování :-)

6 assira assira | 31. května 2010 v 17:58 | Reagovat

jo, krása, moc se povedlo, je to napínavý a těším se co bude dál :-)

7 Hirotana Naoto Hirotana Naoto | 31. května 2010 v 20:33 | Reagovat

též doufám,že všechno dobře dopadne...ale asi to nedude příliš jednoduché,že?XD

8 Nade Nade | 31. května 2010 v 22:52 | Reagovat

A sakra. Malér na cestě! Obávám se, že to bude hodně těžké, ale klíčem ke všemu je Tommy. Věřím, že Arien ho miluje a to by mohlo dost věcí ovlivnit.
Zářivý diamant se musí do 24 hodin s někým spojit. Toho by se mohlo využít ... :-D  :-D

9 Akkarra Akkarra | 1. června 2010 v 12:01 | Reagovat

[8]: No - toho by se mohlo využít.... :-D  :-D  :-D
Ale teď vážně - já už se to skoro bojím číst ze strachu, co se tam stane (lépe řečeno co se stane Arienovi).
A Sabrael je vážně k sežrání. :D

10 Leesil Leesil | 1. června 2010 v 12:13 | Reagovat

Láska je silnější než nenávist. Věřím, že pokud Arien Tommyho miluje, nedovolí temnotě aby ho opanovala.

11 bacil bacil | 1. června 2010 v 19:42 | Reagovat

Teda to, že se dokázali všichni spojit a pokusit se pomoc Tommymu je úžasné a to, že Arien začíná chápat co doopravdy cítí je super. Jenom doufám, že Sabrael pochopí, že je manipulován fanatikem a přidá se na správnou stranu. :-D

12 Haku Haku | 1. června 2010 v 23:26 | Reagovat

Tiez verim,ze Arien bude Tommyho chranit ako sa len da...miluje ho,len o tom este nevie.Ale aj tak sa o nich bojim.

13 Karin Karin | 13. ledna 2012 v 22:28 | Reagovat

Uf ten Sabrael je nádhernej.Doufám že to dobře skončí. :-P  :-)

14 Investice do diamantů Investice do diamantů | 8. května 2014 v 9:29 | Reagovat

Investice do diamantů se vyplatí. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama